Vyhláška 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb stanovuje minimální počet a výkon hasicích přístrojů, kterými musí být každý prostor vybaven. Toto minimum by mělo zajistit dostatečné prostředky pro ochranu osob a majetku. Větší investice do hasicích přístrojů však určitě není na škodu. Jde především o bezpečí.
Tyto hasicí přístroje se vyznačují velkou účinností při hašení látek hořících plamenem. Velkou výhodou je elektrická nevodivost prášku, díky níž je možné hasit i elektrické přístroje pod napětím. Nevýhodou je možnost poškození jemných elektronických a mechanických zařízení práškem.
Přístroj vytvoří bohatou pěnu tvořenou CO2, která pokryje hořící předměty a odejme jim tak přísun vzduchu a zamezí dalšímu šíření žáru. Jelikož je tato pěna elektricky nevodivá a nezůstávají po ní zbytky hasicí látky, je tento přístroj ideální volbou při hašení citlivých přístrojů.
Hlavní výhodou pěnového přístroje je hasidlo izolující hašený objekt a okolní vzduch, čímž udusí plameny a zabrání dalšímu vznícení, v případě hořlavých kapalin i například rozstříknutí hořlaviny po okolí a tedy i dalšímu šíření požáru. S dodržením minimální vzdálenosti alespoň jednoho metru lze uvedenými přístroji hasit i zařízení pod napětím až 1000 V.
Tyto přístroje používají, jak již jejich název napovídá, k hašení vodu. Jsou proto naprosto nevhodné k hašení požárů v místech, která jsou pod napětím. Na druhou stranu jsou zcela dostačující pro hašení většiny běžných materiálů a jejich mrazuvzdorná úprava umožňuje jejich použití i ve vnějších prostorách v zimním období.